Informace o cookies na této stránce
Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací pro vylepšení uživatelského zážitku a vhodného cílení reklamy. Více je zde.
Každý z nás se v životě rozhoduje nespočetněkrát. Každý rok, týden, den i hodinu. Mnohá z těch rozhodnutí určují směřování našeho života nebo života někoho druhého. Děláme to tak nějak automaticky, přirozeně, jako bychom to uměli od narození. Je možné, že správné rozhodování máme tak nějak přirozeně, a tudíž se jím dál nemusíme zabývat?
Aschův experiment nám ukazuje, že tomu tak žel není. Člověk je ovlivněný mnoha faktory, které snižují kvalitu jeho rozhodnutí. Proč se potřebujeme správně rozhodovat a jak vlastně na to?
„Víte, jak to chodí. Je vám 21 nebo 22 let, uděláte pár rozhodnutí, a najednou – jen to hvízdne – je vám sedmdesát.“
Thornton Wilder
Na otázku vyslovenou v nadpisu odpovídá citát Thorntona Wildera. Jaký náš život bude, o tom rozhoduje kvalita našich rozhodnutí. Jedno špatné rozhodnutí nás může stát celý život. A lidé, kteří dělají špatná rozhodnutí, byť třeba v dobrém úmyslu, můžou hodně uškodit – sobě, lidem ve svém okolí, týmům, ve kterých pracují, firmám, které vedou, státům, které řídí a hlavně svým dětem, které vychovávají.
Proto je naprosto nezbytné, najít faktory, podle kterých se rozhodujeme a způsob, jak se pomocí nich rozhodovat správně. Tímto tématem nás provázel Martin Přibyl z Neverbálně.cz na listopadovém ZOBu.
Rozum:
Rozum je jedním z hlavních faktorů, který používáme při našem rozhodování. Málokdy si ale uvědomujeme, že je také nejvíce náchylný k chybám, různým zkreslením a analytickým hříchům. Často se nám stává, že nemáme jasný a jednoznačný problém, nelze určit všechna relevantní kritéria a shromáždit všechny alternativy, které navíc nelze ani zhodnotit a seřadit podle důležitosti. Při sbírání úplných informací existují překážky, které se nám nemusí chtít překonávat nebo překonat nejdou. V neposlední řadě také příliš spoléháme na dosavadní zkušenosti a nedokážeme vidět věci jinak.
Emoce:
Dalším velkým hráčem na poli rozhodování jsou emoce. Nikdo z nás není robot a emoce nelze nikdy úplně oddělit od racionálního procesu tvorby rozhodnutí. Přemýšlíme o životních možnostech a svých hodnotách jako o něčem měřitelném a porovnatelném, ale je to skutečně tak? Často právě naopak. Racionální rozhodnutí navíc nevede vždy ke štěstí. Proto je velmi důležité srovnávat, co bych měl chtít, protože je to rozumné vs. co vážně chci, protože i to nejrozumnější rozhodnutí je špatné, když pak nejsem šťastný.
Intuice:
Rozum vám říká, jak to máte udělat, ale něco tam vzadu ve vaší hlavě říká: „Udělej to takhle, tak je to správně!“. To je intuice. Pochází jen z informací, které už máte v sobě, není to absolutní pravda, protože nebere v potaz okolní fakta. Je proto třeba zacházet s ní opatrně. Intuice to s vámi myslí vždy dobře, je to koneckonců výstup všech podvědomých informací, které máte ve svém mozku. Je tu ale jen v ten daný okamžik a už nikdy se nedá zpětně vyvolat. Nenechte ji utéct a vezměte ji v úvahu.
S velkým pomocníkem v rozhodování přišel francouzský filozof, matematik a fyzik René Descartes, který kromě kartézského souřadného systému a dalších objevů přinesl světu i tzv. Descartův čtverec.
Vezměte si papír, rozdělte jej na čtvrtiny a do nich si sepište věci přesně podle vzoru na obrázku. Věřte, že rozhodování bude poté mnohem snazší. Zároveň si vzpomeňte na ZOB minulý a zamyslete se, jestli nepodléháte nějakému kognitivnímu zkreslení nebo analytické chybě.
Ať už ke svému rozhodnutí dojdete jakýmkoli způsobem, s pomocí Descartova čtverce, nebo bez něj, stůjte si za ním. Nebojte se změn, nesnažte se všem zavděčit, neplýtvejte silami na skutečnosti, které neovlivníte, nedělejte pořád dokola stejné chyby, neočekávejte okamžité výsledky, a hlavně se nevzdávejte po prvním neúspěchu!
A rada Martina Přibyla? Žijte ve 3D!
Stáhnout si od Martina můžete i celou prezentaci.
