Informace o cookies na této stránce
Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací pro vylepšení uživatelského zážitku a vhodného cílení reklamy. Více je zde.
To bylo téma prvního Atmovíkendu 2019, který proběhl 15.–17. března v příjemném prostředí Resortu Beskydy v obci s výstižným názvem Krásná. S ohledem na předchozí jarní teploty nás překvapila spousta sněhu. Nicméně to nikoho neodradilo a kdo chtěl, užil si kromě přednášek a workshopů i pobyt na čerstvém vzduchu. Jaký byl celý Atmovíkend a jaké myšlenky jsme si z něj odnesli, chceme s vámi sdílet právě v tomto článku.
Páteční večer jsme zahájili takzvaným seznamovacím bingem, kdy jsme se v co nejkratším čase měli o devíti protějšcích dozvědět nejen jejich jména, ale přijít na to, co máme společné. Pro introverty docela výzva. Ale ledy se přece jen prolomily.
Druhý den začala série přednášek a workshopů v režii Mojmíra Voráče a Kuby Chýlka. Na úvod jsme si pustili video s názvem Tady nejde o hřebík, které vtipně ilustrovalo poměrně časté nedorozumění v komunikaci muž-žena. Zatímco muž má snahu okamžitě nabízet řešení a být věcný, žena častokrát potřebuje jen vyslechnout a upokojit.
Nakoukli jsme do našich hlav i těl. Zjistili jsme, že muži a ženy mají odlišné priority. Zatímco muže zajímají výsledky, cíle, postavení, boj s konkurencí a chtějí se úspěšně dostávat věcem na kloub, ženy se zaměřují na komunikaci, spolupráci, lásku a vzájemné vztahy. Zjistili jsme, že mozek dívek je naprogramován k reakcím na lidi a tváře, zatímco mozek chlapců reaguje na věci a jejich tvary.
O tom, co si muži a ženy myslí o opačném pohlaví, jsme se mohli přesvědčit ve skupinové aktivitě, kterou si pro nás připravil Mojmír. Rozdělili jsme se na muže a ženy a dostali jsme jednoduchý úkol. Napsat, po čem naše polovičky touží, co potřebují. Obě skupinky na sebe mohly být pyšné, protože z nich vypadl opravdu dlouhý seznam potřeb a tužeb opačného pohlaví. Od mužů jsme se dověděly, že toužíme například po vyslechnutí, pozornosti či souznění a muži od žen zjistili, že potřebují mimo jiné obdiv, teplo domova a podporu. Potom už bylo na nás, abychom vše uvedli na pravou míru. Jak? Muži si vzali seznam, který vytvořily ženy, stejně tak ženy převzaly podklady od mužů. Dovoleno bylo jednotlivé potřeby a tužby doplňovat či upravovat a co je nejdůležitější, seřadit podle priorit. Tady se krásně ukázala systematičnost a racionalita mužů, kteří tento úkol zpracovali opravdu bravurně a srozumitelně, a lehká chaotičnost a emotivnost žen, které ho pojaly řekněme po svém :-) Nutno říct, že obě strany své protějšky v mnohém překvapily.
Na první místo muži kladou potřebu úcty, respektu, image a obdivu. Aby mohli tvořit a budovat, potřebují milující ženu, teplo domova a pocit zodpovědné svobody. Až na druhé místo řadí potřebu sexu, pochvaly a dobrého jídla. Ženy chtějí být v prvé řadě milované a zažívat pocit blízkosti, porozumění a přijetí. Touží, aby jim partner naslouchal.
Odlišná hierarchie potřeb žen (vlevo) a mužů (vpravo)
Od Mojmíra jsme se dozvěděli, že to nejhorší, co žena muži působí je zahanbování. Ženy si žel často neuvědomují, jak v mužích dokážou vyvolávat pocity studu a viny. Pokud je muž odtažitý a mlčí, zpravidla tak dává najevo zahanbení, kam upadl pod tíhou kritiky a nespokojenosti své partnerky. Naopak to nejhorší, co může ženě provádět její partner, je pocit osamělosti v manželství či vztahu. Abychom tedy v partnerství nezažívali tyto nepříjemné pocity, to nejlepší, co může žena darovat svému muži je obdiv a ocenění. Stejně tak věnuje-li muž své ženě péči a starostlivost, bude mít nejšťastnější ženu pod sluncem. Na čem vše stojí a padá je pečující láska a obdivující úcta.
Po obědě se někteří z nás vydali na procházku do blízkého okolí. Musím říct, že nám v resortu výborně vařili, a tak nebylo na škodu se jít trochu vyvětrat a udělat si místo na odpolední zákusek. Ačkoliv se v místě, kde jsme pobývali, vyskytují medvědi, žádného jsme nepotkali. Alespoň jsme se nemuseli uchylovat k žádným bezpečnostním manévrům, o kterých nás den předem poučil Kuba.
Na odpolední workshopy si nás Mojmír s Kubou rozdělili do dvou heterogenních skupin. V Kubově skupině jsme se vrátili k seznamům s našimi potřebami a tužbami a dávali jsme si navzájem konkrétní tipy, jak si je můžeme poskytnout. Prožívá-li žena například napětí a stres, hledá u svého muže emoční stabilitu, tedy potřebuje, aby ji upokojil a případně nabídl pomoc.
U Mojmíra jsme si prakticky vyzkoušeli, jak partnerovi dokázat říct i to, co je nám nepříjemné:
Aktivitou, kterou jsme si zpříjemnili sobotní večer, bylo posílání vlaštovek. Na jednu stranu místnosti se posadily ženy, na druhou se přemístili muži. Všichni jsme byli požádáni, abychom na papír napsali vzkaz opačnému pohlaví. Co si přejeme, jak bychom se k sobě měli chovat, na co bychom neměli zapomínat. Aby bylo snadné rozlišit, kdo co napsal, dostali muži modrý papír a ženy červený. Pak jsme si jen museli osvěžit, jak se taková papírová vlaštovka skládá (většinou tedy ženy) a pustit ji směle na opačnou stranu místnosti. Čtení vzkazů bylo dojemné a působivé. Určitě bychom na to neměli zapomínat ani v partnerských vztazích. Našemu protějšku mnohé usnadníme, když mu řekneme, co potřebujeme a po čem toužíme.
Pomyslnou třešničkou na dortu byl Kubou moderovaný rozhovor s Mojmírem a jeho ženou Ilonou, kteří jsou velmi inspirativním manželským párem. Mojmír ve svých přednáškách často z jejich vztahu čerpá a popisuje, co dělají pro to, aby je manželství bavilo i po 33 letech. Tentokrát jsme měli možnost poslechnout si i Ilonin pohled na jejich partnerské soužití. Otázky byly hodně na tělo a odpovědi obou manželů velmi otevřené.
Zbytek večera jsme pojali každý po svém. Někdo si šel popovídat do improvizované čajovny, jiní vytvořili skupinky, aby si mohli zahrát deskové hry a někteří šli po dni nabitém zážitky a informacemi spát.
Na nedělní dopoledne si pro nás Mojmír připravil zážitkovou aktivitu ve dvojicích. Na obličeji jsme si navzájem tvořili sádrové masky, které jsme si pak mohli odvézt domů. Podstatou toho všeho bylo dozvědět se něco o nás samotných. Umíme dávat a přijímat péči? Jak dokážeme vzájemně komunikovat, když už druhý skrze masku nemůže mluvit? Je nám příjemnější péči poskytovat, nebo ji dostávat? Jak jsme jako poskytovatelé péče pečliví? Dokážeme se druhému plně svěřit do péče a důvěřovat mu? Umíme opečovávanému zajistit bezpečné prostředí? Na všechny tyto otázky jsme během této aktivity dokázali najít odpovědi.
Atmovíkend nám přinesl spoustu uvědomění a momentů, kdy jsme si řekli „Aha!“. Nezbývá než to, co jsme se o sobě navzájem dozvěděli, uvést v život. Můžeme začít třeba tím, že my ženy darujeme svým mužům obdiv a ocenění a oni se nám za to odmění svou péčí a starostlivostí.
