Informace o cookies na této stránce
Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací pro vylepšení uživatelského zážitku a vhodného cílení reklamy. Více je zde.
S letošním podzimem odstartoval pátý ročník Atmosféry. Jak probíhala první Atmosféra pátého běhu a co nám přinesla se dočtete v článku.
Začátek podzimu je vždy ve znamení změn. Předškoláci se najednou stávají školáky, středoškoláci vysokoškoláky a pro pracující končí období dovolených a začíná opět pracovní nasazení. Pro mnoho lidí je podzim možnost začít znovu, málokdo však u toho vydrží.
Jak tyto změny udržet a vytrvat v zapálené produktivitě? Důležité pro udržení starých i nových návyků je nejen naše vůle, ale také to, k čemu upíráme svou mysl a odkud dobíjíme baterky. Při sobotní Atmosféře k nám promlouval Jakub Chýlek, který představil svůj recept na udržení zvyku a vytrvalosti – ten spočívá v duchovnu. Kuba jako věřící člověk spoléhá v mnoha ohledech na Boha. Hledá u něj odpovědi na životní otázky a také novou sílu k začátkům. Ve svém životě si prošel mnoha chvílemi, kdy byl Bohu blízko, nebo naopak daleko. Vždy k němu ale našel cestu zpátky. Aby byl v Boží přítomnosti co nejvíce, vytvořil si jisté návyky. Nejvíce pak Boha vnímá v pravidelných chvílích zastavení o samotě.
Vyzval nás, abychom se nebáli najít “svůj parapet”. Když ještě s manželkou bydleli v malém prvorepublikovém bytě, kde nebylo moc prostoru být sám, našli jej na velkém parapetu, který jim sloužil jako odpočinková zóna. Aby jeden z nich mohl být vždy s Bohem sám, zatáhl si závěs a měl prostor rozjímat. Kde máte Vy svůj parapet k rozjímání?
Výzva pro každého z nás z jeho zamyšlení je, abychom pečovali i o svůj duchovní život. Pokud nám totiž chybí duchovní energie, odchází nám i všechny ostatní a my se budeme cítit prázdní, vyčerpaní, ztracení, nebo ještě hůř – bez identity.
„Což to nevíš? Cožpak jsi neslyšel, že věčný Bůh Hospodin, Stvořitel končin země, neochabne ani se neunaví? Jeho rozumnost je nevyzpytatelná. Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností. Chlapci ochabnou a unaví se a mládenci vyčerpáním padají, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli, běží a neunaví se, chodí a neochabnou.”
Izajáš 40, 28–31
Sobotní Atmosféra byla něčím jiná. Hostem interview nebyl žádný manažer, psycholog nebo duchovní, ale byli jimi samotní organizátoři z týmu Atmosféry. Mojmír Voráč na horkém křesle potrápil svou manželku Ilonu i dceru Zuzku, manželé Marťu a Ondru Kalovi a Dana z Atmobandu. Každého z nich jste už určitě někdy viděli – tváře Ilony, Marti a Ondry můžete vidět vždy při vchodu, protože vás vítají. Marťa se někdy stará o to, aby naše Atmocafé nabídlo to nejlepší. Zuzka se někdy mihne při vchodu, ale většinou se stará o to, aby na našem blogu byl vždy dostatek inspirace. Dan pak společně s Atmobandem připravuje písně.
Náplní jejich rozhovorů byly především osobní příběhy o tom, jakým způsobem se dostali k Bohu, a kdy se cítí Bohu nejblíže. Vyšlo najevo, že každý z nich je jiný duchovní typ. To, jak jeden nemá rád samotu, druhý vnímá Boha nejvíce o samotě – ideálně někde v přírodě nebo vodě. Dan se zase duchovně nabíjí při zpěvu a při pozorování hvězd. Naopak Marťa a Ondra vnímají Boží přítomnost ve společenství více lidí, kde se můžou o Bohu sdílet s ostatními. Přes den pak každý s Bohem často rozmlouvá, má vlastní rituály a spiritualitu prožívají individuálně po svém.
Jak se nabíjíte Vy?
Co můžete udělat pro svoji osobní spiritualitu?
Za fotky patří dík Ondřeji Dohnalovi